Blog nejen o kladivech

Postupy, rady, tipy, recenze

Blog nejen o kladivech header image 1

7 chyb, kterých se můžete dopustit při výběru kladiva

Leden 8th, 2012 · Jak na to

Přestože je kladivo jednoduchý nástroj a může se zdát, že práci s ním zvládne každý, výsledek vaší práce souvisí s jeho vhodným výběrem. Podívejte se, jakých chyb byste se měli při výběru kladiva vyvarovat.

  1. Jedno kladivo na všechno – kladiva mají různé tvrdosti a mnoho způsobů použití. Proto není vhodné používat jedno kladivo pro všechny činnosti. Pro vaši bezpečnost a pohodlí je důležité použít kladivo, které je vhodné pro práci, kterou budete vykonávat a nepoužívat například kamenické kladivo pro tesařské práce.
  2. Kladivo není palice – nezaměňujte palici za kladivo, tento rozdíl je často přehlížený nicméně kladivo je především určeno ke spojování materiálu pomocí hřebíků. Palice je určená k úderu do dalšího nástroje, jako je sekáč nebo majzlík.
  3. Nebezpečné topůrko – nepodceňujte kvalitu topůrka, obzvlášť jeho připevnění k hlavě kladiva. Kladiva, která nemají topůrko zajištěné klínkem nebo nemají topůrko a hlavu kladiva vylisovanou z jednoho kusu oceli, mohou způsobit odlétnutím hlavy nepříjemné zranění.
  4. Příliš lehké kladivo – váha kladiva je důležitý parametr, kterému se většinou nevěnuje dost pozornosti. Nepoužívejte příliš lehká kladiva pro dlouhodobější práci. Vyberte kladivo, které je trochu těžší do ruky. S těžším kladivem nemusíte vynaložit tolik námahy, k úderu využijete váhu kladiva, které tak udělá většinu práce za vás.
  5. Kladivo bez magnetu – přestože kladiva bez magnetu jsou o trochu levnější, dejte raději přednost kladivu s magnetem pro přidržení hřebíků, které je vybaveno speciální drážkou pro hřebík. Magnet přidrží hřebík při začátku tam, kde není možné přidržet hřebík rukou. Magnetem s drážkou pro hřebík jsou vybavena především tesařská kladiva.
  6. Rukojeť kladiva klouže – při dlouhodobější práci použijte kladiva s polstrovanou nebo laminátovou rukojetí. Odolává lépe nárazům a zabrání vyklouznutí kladiva z ruky.
  7. Hlava palice je moc malá – k úderům do sekáče nebo majzlíku použijte vždy palici. Hlava palice musí být vždy větší než hlava majzlíku, abyste zabránili vzniku odštěpků z hlavy sekáče, které by vás mohly poranit.

 

Komentáře nejsou povolenyTags:

Základní kovářské techniky

Říjen 10th, 2011 · Jak na to

Vytváření kovaného výrobku závisí na několika základních technikách a jejich vzájemné kombinaci. Záleží na každém kováři jak tyto techniky ovládá a jak umí jednotlivé techniky kombinovat. Některé techniky jsou dost fyzicky náročné, v některých případech vyžadují práci dvou lidí.

Utínání

Utínání je nejběžnější kovářská technika, která je základem kovářské práce. Při utínání se zpracovávaný materiál přesekne sekáčem na dvě části. Sekání se většinou provádí za tepla, u slabších materiálů je možné materiál přeseknout i za studena. utínání se provádí tak, že se materiál nahřeje, přiloží se sekáč na místo, kde  chcete materiál přeseknout a kladivem se do sekáče udeří. K utínání se nejčastěji používá tzv. utínka, která se umístí pod místo, kde chcete materiál přeseknout a udeříte do materiálu. Sekáč je v podstatě kladivo s ostřím ze speciální oceli. Sekáč za tepla má menší úhel ostří než sekáč za studena.

Probíjení

Probíjení se používá k vyseknutí díry do materiálu. Oproti vrtání tento způsob nenarušuje pevnost ani strukturu materiálu a umožňuje udělat díry, které vrtáním není prakticky možné udělat. K probíjení je nutné materiál nejdříve dobře rozžhavit, poté se položí na kovadlinu a na místo zamýšlené díry se přiloží probíjecí kladivo nebo průbojník.  Do kladiva nebo průbojníku se lehce udeří, potom se vyjme a do díry se vloží okuje, aby bylo možné průbojník lépe vyndat. Průbojníkem se udělá díra asi do dvou třetin a pak se vyjme. Materiál se otočí a díra se prorazí z druhé strany. Proraženou díru je možné dále zvětšovat na kovadlině.

Vytahování

Vytahování je technika, při které se materiál prodlužuje, čímž se zmenšuje jeho šířka. Vytahování se provádí téměř výhradně za tepla, i když o několik milimetrů je možné prodloužit materiál i za studena lehkými údery kladiva s nosem na kovadlině. Pro větší protažení je potřeba materiál nahřát až na 1200°C. Při větším prodlužování je potřeba materiál nahřívat i několikrát po sobě. Pokud materiál vychladne na 800°C, prodloužení není prakticky možné. Materiál se položí na hranu kovadliny a údery kladiva je materiál prodloužen. Nejvíce je možné materiál prodloužit pomocí utínky. Rozžhavený materiál se na ni položí, proti utínce se položí osazovací kladivo, na které pomocník tluče kladivem. Po každém úderu se materiál pouze posune. Po vytahování touto technikou je výrobek velmi nerovný a je potřeba ho vyrovnat.

Pěchování

Pěchování je v podstatě opak vytahování. Při pěchování se snažíme zvětšit jeho šířku a tím materiál zkrátit. Při pěchování je důležité rovnoměrné nahřátí předmětu, aby nedocházelo k nesouměrné deformaci. Nejsnadněji se pěchují delší tyče, kterými se udeří o desku. Tyče se tak v podstatě napěchují svojí vlastní váhou.

Ohýbání

Materiál z měkké oceli je jednodušší ohýbat za studena na kovadlině. Silnější materiál je potřeba nahřát a rozžhavené místo přiložit na hranu kovadliny. Pomocník materiál přitlačí těžkým kladivem a kovář materiál kladivem ohne. Pokud je potřeba dosáhnout menšího průměru, používá se nástroj nazvaný vlček.

Komentáře nejsou povolenyTags:

Kovářské kleště – 7 nejčastěji používaných typů

Září 12th, 2011 · Jak na to

Kovářské kleště se na první pohled vyznačují delšími  a různě tvarovanými kleštinami. Kleště jsou vyrobeny z oceli s nízkým obsahem uhlíku. Tato ocel není kalitelná, čímž zabraňuje vykalení a následného ulomení čelistí.

Pro každý tvar a rozměr materiálu se používá odpovídající tvar kleští:

Kovářské kleště s plochými čelistmi

Kovářské kleště s plochými čelistmi

Nýtovací kovářské kleště

Kovářské kleště nýtovací

Kovářské kleště vlčí tlama

Kovářské kleště vlčí tlama

Kovářské kleště obloučkovité příčné

Kovářské kleště obloučkovité příčné

Kovářské kleště se žlábkovými čelistmi

Kovářské kleště se žlábkovými čelistmi

Kovářské kleště se zámkem

Kovářské kleště se zámkem

Kovářské kleště kruhové

Kovářské kleště s kruhovými čelistmi

Komentáře nejsou povolenyTags:

Specifikace tesařského kladiva

Srpen 18th, 2011 · Jak na to

Víceúčelové tesařské kladivo je nepostradatelným nářadím každého tesaře. Kromě zatloukání hřebíků do dřeva, sádrokartonu a omítek, může být hlava kladiva vybavena čelistmi, kterými lze snadno a efektivně hřebíky vytahovat. Přestože jsou tesařská kladiva základním nástrojem pro truhláře, tesaře a jiné stavební řemeslníky, jsou také běžně využívány domácími kutily.

Ocelová konstrukce

Tesařská kladiva jsou velice odolná. Jsou konstruována dvěma metodami, ale obě používají ocel pro výrobu hlavy kladiva. První metoda, častěji používaná je, že je kladivo sestaveno ze dvou kusů. Hlava kladiva je vyrobena z oceli a topůrko je připojeno ze dřeva, nejčastěji ořechového nebo ze sklolaminátu. Druhý typ kladiv je vyroben z jednoho kusu oceli.

Správná hmotnost

Tesařská kladiva se liší v hlavě kladiva, topůrka, velikosti a hmotnosti. Kladiva s menší hlavou se doporučují používat pro zatloukání menších hřebíků a pro méně časté použití. Pro častější práci nebo pro zatloukání větších hřebíků je lepší používat těžší kladiva s větší hlavou, u kterých je možné využít k zatloukání jejich hmotnost a není potřeba vynakládat tolik své síly.

Povrch tesařského kladiva

Hlava kladiva může mít dva různé povrchy. Kladiva s hladkou hlavou, která se používají pro dokončovací práce, protože nepoškozují materiál kolem hřebíků, při zatlučení hřebíku až na konec. Kladiva s hrubou hlavou jsou používána častěji na hrubé práce a tesařské práce, kde bude materiál, do kterého se hřebíky zatloukají, v konečné fázi přikryt dalším materiálem např.  střešní krytinou, takže poškození kolem hřebíků nebude vidět.

Cena kladiv

Ceny tesařských kladiv se mohou pohybovat od 500-2000,- Kč, nicméně více odolná a spolehlivá kladiva začínají  od 1000,- Kč. Hlavy, hmotnost, rukověť a četnost používání jsou nejdůležitější faktory, ke kterým je důležité při výběru vhodného tesařského kladiva přihlédnout.

Komentáře nejsou povolenyTags:

Jak správně zatloukat hřebík, aby se neohýbal

Srpen 17th, 2011 · Jak na to

Podle materiálu, do kterého budete hřebík zatloukat, vyberte vhodný hřebík. Nejčastěji asi hřebíky do dřeva, plechu nebo betonu.

Vyberte vhodné kladivo pro vaši práci. Pro běžnou práci postačí klasické zámečnické kladivo nebo tesařské kladivo s čelistmi pro vytahování hřebíků.

Uchopte hřebík mezi palec a ukazováček a přiložte hřebík na požadovanou pozici kolmo k povrchu. Vezměte kladivo do vaši šikovnější ruky a několikrát udeřte na hlavičku hřebíku, abyste hřebík zavedli do dřeva a nemuseli ho držet.

Pokračujte v zatloukání bez držení hřebíku až na požadovanou hloubku. Při zatloukání držte zápěstí pevně a údery na hřebík provádějte celým předloktím. Do hřebíku nebušíme jako smyslu zbaveni, ale raději využijeme samotnou váhu kladiva, která udělá většinu práce za vás.

Pokud budeme zatloukat hřebík celý až k hlavičce, ke konci zatloukání trochu opatrněji, abychom nepoškodili materiál, do kterého zatloukáme, případně můžeme použít kladivo s hladkou hlavou.

→ 1 CommentTags:

Jak pokládat obrubníky

Srpen 14th, 2011 · Jak na to

Obrubníky jsou v podstatě kameny nebo dlažební kostky, které poskytují dekorativní a podpůrné hrany pro dlažební plochu. Pokládání obrubníků není složité a existuje přitom mnoho možností jejich využití. Obrubníky můžete použít na lemování nové příjezdové cesty nebo trávníku. Bez ohledu na to, jakým způsobem chcete obrubníky použít, věřte, že pokládku zvládnete sami s dokonalým výsledkem.

  1. Vyčistěte oblast, na které bude položena dlažba. Vezměte v úvahu výšku a šířku obrubníků, které budete pokládat, aby nebyly položeny moc vysoko nebo nízko. Položte je proto dříve než dlažbu, a to několik centimetrů pod úroveň výkopu.
  2. Připravte betonový pruh podle cesty, kde chcete pokládat obrubníky. Beton by měl být suchý nebo mírně vlhký. Základová vrstva by měla být vysoká 2-3 cm.
  3. Položte první obrubník spodní rovnou plochou na začátek, kde jste připravili beton. Horní zaoblená  část obrubníku musí být směrem nahoru.
  4. Stejným způsobem položte další obrubník na konec řádku připravené betonové plochy.
  5. Natáhněte provázek od prvního obrubníku na začátku k druhému  obrubníku na konci. Provázek vám pomůže udržet rovinu obrubníků při dalším pokládání.
  6. Začněte pokládat další obrubníky vedle prvního na připravený betonový podklad. Rovinu položeného obrubníku vždy zkontrolujte podle nataženého provázku. Až se dostanete k poslednímu obrubníku, ke kterému máte natažený provázek, budete ho muset pravděpodobně zkrátit. Vyjměte ho a uřízněte na požadovanou délku.
  7. ještě jednou  každý obrubník zkontrolujte, zda je položený ve správné rovine.
  8. Podél přední a zadní strany každého obrubníku přidejte přiměřené množství betonu tak, aby po zatvrdnutí obrubníky pevně držely a nevyvracely se.
  9. Na zadní stranu obrubníku nasypte hustě cement, téměř až k horní hraně obrubníku. Tloušťka cementu by měla mít směrem k vrcholu tvar kužele. Dole by mělo být nasypáno nejvíce.
  10. Na přední stranu obrubníku přidejte silnou vrstvu betonu. Beton by neměl přesahovat první tředinu výšky obrubníku.
  11. Obrubník ještě jemně poklepejte paličkou, až zapadne přesně na svoje místo.
  12. Zkontrolujte, zda jsou vrcholy všech obrubníků ve stejné rovině s provázkem, který máte natažený od prvního k poslednímu obrubníku. Pokud ještě některý obrubník vyčnívá, dorovnejte jeho umístění paličkou.
  13. Nechte alespoň jeden den zatvrdnout beton a cement.
Tipy:
Při přidávání betonu a cementu na zadní stranu obrubníku počítejte se zakrytím trávníkem.
Nešetřete na betonu kolem obrubníků, mohly by se uvolnit při silném dešti, vlivem sněhu nebo poškodit tlakem kol od auta.
Na přenášení obrubníků použijte kleště na obrubníky, které s obrubníky umožňují snadnou a bezpečnou manipulaci.

Komentáře nejsou povolenyTags: